Co pro tebe znamená psychoterapie?


Mgr. Michal Kniha

Michal

„Individuální psychoterapii vnímám jako jedinečný prostor, ve kterém se setkává terapeut a klient. Klient do tohoto prostoru přichází se svými myšlenkami, se svým vnitřním rozpoložením a prožíváním svého světa. Terapeut je v tomto prostoru strážcem a průvodcem. Stráží či se stará o to, aby prostor individuální terapie byl pro klienta bezpečný, otevřený a přijímající. Roli průvodce pak naplňuje doprovázením klienta v hledání a pojmenování a to nejen toho, co si přináší, ale také toho, co by případně potřeboval k získání pocitů sebeuvědomění, vlastní spokojenosti a orientace ve vlastním žití. Samotný průběh individuální terapie je vždy jedinečný, protože je vždy a znovu spoluvytvářen právě těmi dvěma, kteří se v terapeutickém prostoru setkávají.“

Martin Klement terapeut

Martin

„Psychoterapie tedy může být vším, co klient potřebuje v oblasti duše, aby se mu žilo lépe a radostněji. Terapie může být stejně dobře domácí zrcadlovou šatnou, kde se odhaluje to, co je zastřené, skryté, nepřiznané. A zároveň i lázněmi duše, kde se uvolňuje, co je přetížené, zablokované a strnulé. Taktéž i posilovnou duše, kde se posiluje to, co je slabé, křehké nerozvinuté. Stejně tak může být i odkladištěm toho, co je nepotřebné, tíživé, neživé. Ale především individuální terapie je Ariadninou nití, která vyvádí z vlastního bludiště zpět do života.“

Mgr. Markéta Rozsívalová

Markéta

„Psychoterapii vnímám jako svébytný obor na pomezí vědy a umění. Nebo jako léčbu specifickým rozhovorem, také pohybem či kreativním výtvorem, která probíhá vždy v bezpečném vztahu terapeut – klient. Je to proces, který má své zákonitosti, ale zároveň je neopakovatelný, protože vzniká na základě dohody mezi dvěma konkrétními lidmi. Takhle by to vysvětlil můj rozum, moje emoční mysl by použila k vysvětlení tuto metaforu: Terapeutický proces vnímám jako sjíždění řeky. Někdy jsme jen dva v kánoi, je mezi námi bezpečná vzdálenost, zároveň intimita jedné lodi. Někdy je nás víc a hodí se raft. Řeka nás nese, někdy jsou to peřeje, někdy stojatá voda či dokonce nudný volej. Terapeut je ale vždy u kormidla a měl by umět číst řeku a věřit jí. Nemusí se plout až do moře, někdy stačí zastavit v nejbližším kempu…. Radostná, ale i trochu smutná zároveň, je chvíle, kdy terapeut předá kormidlo háčkům. To je pak loučení.“

kontaktujte nás

Mgr. Michal Kniha

Michal

„Individuální psychoterapii vnímám jako jedinečný prostor, ve kterém se setkává terapeut a klient. Klient do tohoto prostoru přichází se svými myšlenkami, se svým vnitřním rozpoložením a prožíváním svého světa. Terapeut je v tomto prostoru strážcem a průvodcem. Stráží či se stará o to, aby prostor individuální terapie byl pro klienta bezpečný, otevřený a přijímající. Roli průvodce pak naplňuje doprovázením klienta v hledání a pojmenování a to nejen toho, co si přináší, ale také toho, co by případně potřeboval k získání pocitů sebeuvědomění, vlastní spokojenosti a orientace ve vlastním žití. Samotný průběh individuální terapie je vždy jedinečný, protože je vždy a znovu spoluvytvářen právě těmi dvěma, kteří se v terapeutickém prostoru setkávají.“

Martin Klement terapeut

Martin

„Psychoterapie tedy může být vším, co klient potřebuje v oblasti duše, aby se mu žilo lépe a radostněji. Terapie může být stejně dobře domácí zrcadlovou šatnou, kde se odhaluje to, co je zastřené, skryté, nepřiznané. A zároveň i lázněmi duše, kde se uvolňuje, co je přetížené, zablokované a strnulé. Taktéž i posilovnou duše, kde se posiluje to, co je slabé, křehké nerozvinuté. Stejně tak může být i odkladištěm toho, co je nepotřebné, tíživé, neživé. Ale především individuální terapie je Ariadninou nití, která vyvádí z vlastního bludiště zpět do života.“

Mgr. Markéta Rozsívalová

Markéta

„Psychoterapii vnímám jako svébytný obor na pomezí vědy a umění. Nebo jako léčbu specifickým rozhovorem, také pohybem či kreativním výtvorem, která probíhá vždy v bezpečném vztahu terapeut – klient. Je to proces, který má své zákonitosti, ale zároveň je neopakovatelný, protože vzniká na základě dohody mezi dvěma konkrétními lidmi. Takhle by to vysvětlil můj rozum, moje emoční mysl by použila k vysvětlení tuto metaforu: Terapeutický proces vnímám jako sjíždění řeky. Někdy jsme jen dva v kánoi, je mezi námi bezpečná vzdálenost, zároveň intimita jedné lodi. Někdy je nás víc a hodí se raft. Řeka nás nese, někdy jsou to peřeje, někdy stojatá voda či dokonce nudný volej. Terapeut je ale vždy u kormidla a měl by umět číst řeku a věřit jí. Nemusí se plout až do moře, někdy stačí zastavit v nejbližším kempu…. Radostná, ale i trochu smutná zároveň, je chvíle, kdy terapeut předá kormidlo háčkům. To je pak loučení.“

Privacy Settings
We use cookies to enhance your experience while using our website. If you are using our Services via a browser you can restrict, block or remove cookies through your web browser settings. We also use content and scripts from third parties that may use tracking technologies. You can selectively provide your consent below to allow such third party embeds. For complete information about the cookies we use, data we collect and how we process them, please check our Privacy Policy
Youtube
Consent to display content from Youtube
Vimeo
Consent to display content from Vimeo
Google Maps
Consent to display content from Google